Paul O´Connell (Stade Francais): „Vítězem je pouze jeden.“

TOP 14 – Přijel do Paříže v srpnu. Paul O´Connell již obstojně ovládá francouzštinu. „Mistr autových vhazování“ týmu Stade Francais nás přijal v kanceláři na stadionu Jean Boin v Paříži. Bývalý kapitán Britských a Irských lvů (39 let, 115 mezinárodních utkání) se v rozhovoru nevyhýbal žádnému tématu.

Jste ve Francii tři měsíce. Jak Vám jde francouzština?

Paul O´Connell: Zvládám to…Problém je v tom, že když začnu na někoho mluvit francouzsky, jestli je to na tréninku, nebo v pekárně, tak mi odpovídá anglicky! A to není úplně ono!!

Jaké máte oblíbené francouzské slovo?

P.O. : „Les titulaires“ ! (základní sestava !)

Proč?

P.O. : Zní mi to v mých uších velice cize. Někdy, když říkám hráčům „les titulaires en touche“ (základní sestava v autu), tak se rozesměji úplně sám a oni mě překvapeně sledují.

S týmem Munster jste se potkal v utkáních se Stade Francais velice často. Na které utkání vzpomínáte nejvíce?

P.O. : Na to první. Bylo to v roce 2002 ve čtvrtfinále evropského poháru. Na starém stadionu Jean Bouin jsme vedli 16-3 v poločase. V druhé půlce nám dal pětku Christophe Julliet. A pak jsme jen bránili a skládali a skládali. Nakonec jsme vyhráli. Bylo to poprvé v mé kariéře, kdy jsem byl zvolen hráčem utkání. Naši fanoušci přeskočili bariéry a dostali se k nám. Moji rodiče byli u toho na tribuně, bylo to úžasné.

Proč to ve vašich očích bylo tak důležité vítězství?

P.O. : Tenkrát žádný irský tým neporazil žádný tým ve Francii. A Irsko také nikdy předtím nevyhrálo utkání nad Francií.

Když jste přišel do Stade Francais, tak jste prý řekl Pieteru de Viliersovi (francouzský reprezentant – 68 utkání za Francii) „to je ten, co měl hlavu skrz celý mlýn“! A on Vám odpověděl: „Ty jsi ji měl často ve své prde..“. Je to pravda?

P.O. : Ano, a také mi řekl: „Zeptej se svých levých pilířů, jaké vzpomínky mají na mou hlavu?“ To byl obávaný soupeř, Pieter. V mlýnu pro hlavu soupeře nenechával o nic víc místa než myší díru.

Jak jste se dostal na poslední chvíli do Paříže?

P.O. : Mike Pendercast (trenér Grenoblu) mi volal na konci července. Hledal konzultanta na auty. Já jsem to odmítl. Už jsem to dělal a bylo to pro mě zklamání. Hráči měli příliš málo času na pochopení a na nějaké zlepšení. Byly to už tři roky, co jsem skončil. Potom, co jsem ještě pomáhal u irské U20, jsem se rozhodl věnovat trenéřině na plný úvazek. Ozval se Heyneke Meyer (jihoafrický hlavní trenér Stade Francais) a plácli jsme si.

Není luxus mít bývalého kapitána Britských a Irských lvů jako nosiče vody v utkáních?

P.O. : Jestli chceš být trenér, tak se musíš nejdříve učit, mít kapacitu na to, aby jsi mohl zkušenosti předat. Dobře poradit nepobereš za dva měsíce. Joe Schmidt (trenér národního týmu Irska), kterého beru jako jednoho z největších trenérů na světe, se stal nejdřív profesorem literatury, než začal učit ragby.

Když vběhnete s vodou na hřiště, tak mluvíte občas s rozhodčími?

P.O. : Ne, ne. Udělal jsem to jen jednou, protože počty v autech nebyly v pořádku. Ve Francii mají hráči velké těžkosti s rozhodčím, protože bývá hodně hráčů v rucích. V jednom utkání byli vidět tři chyby v rucku na straně Montepellier a v úplně stejném také tři chyby na straně Stade Francais. Mám pochopení pro rozhodčí. Ragby je nejtěžší sport na rozhodování.

V posledních utkáních jste ztratili v autu čtyři míče s Clermontem, pět proti Worcesteru. Jak jste spokojený s autovými vhazováními?

P.O. : Máme před sebou ještě hodně práce. Byl jsme zvyklý na nějaký styl práce. Hráči zase na jiný. Začínáme mluvit stejným jazykem.

V čem pracujete rozdílně?

P.O. : Ve Francii se preferuje rychlý příchod do autu a výskok. V Irsku se seřadíte, podíváte jak stojí soupeř a potom určujete signál a skáčete.

TOP 14 je hodně rozdílná oproti „Celtic“ soutěži?

P.O. : Obrovsky, ano. Třeba v mezinárodních oknech je soutěž v Irsku úplně jiná. Ospreays a Munster během turnaje „Six Nations“ mají každý dvanáct hráčů v národních týmech. Takže hraješ prakticky s hráči akademie. Když hrajete pak třeba proti Montpellier, tak stavíte dvacetileté kluky proti Bismarck Du Plessis, Paul Wiliemse, Nemani Nadolo a Frans Steyn…Tady jsou daleko težšší hráči než v Celtic lize, kde je větší rytmus hry, méně kontaktu a hra je více otevřenější. Neřekl bych co je lepší, ale je to odlišné.

 

 

Očekávání pana Wild (majitel Stade Francais) jsou veliká. Cítíte povinnost uspět?

P.O. : Vítěz je pouze jeden. Pamatuji si na své první roky mé kariéry. Když nebudu v červnu vítězem, tak bude léto bídné. Přitom rozdíl mezi vítězem a tím druhým je maličký.

Svůj poslední zápas jste hrál na Mistrovství světa 2015 proti Pascal Papé. Jak vzpomínáte na tenhle souboj?

P.O. : V Anglii jsem byl dobře připravený, cítil jsem se dobře. Vše náročné co jsem prožil v přípravě se mělo zúročit. Ale toto zranění jsem nečekal.

Jak to bylo?

P.O. : Pascal Papé mě udeřil do zad, když jsem se snažil zpomalit Francouzům míč, což bylo tentokrát v pořádku v rámci pravidel :-), ale moje chodidlo zůstalo nějak v trávě hřiště a praskla mi achilovka.

Jak jste reagoval?

P.O. : Vzpomenul jsme si na svého spoluhráče Eoin Reddan (bývalá mlýnová spojka Irska). Před několika lety si zlomil kotník v poslední minutě utkání právě proti Francii. Snažil se vstát a přemístil se v obranné linii.

Co se pak dělo?

P.O. : Nechtěl jsem aby mě Emily (manželka) viděla, že trpím. Lékaři na hřišti mi pomáhali vstát. Pomáhali mi ještě jednou, ale nešlo to. Pak přijela nosítka. A v tu chvíli jsem pochopil, že je konec mé kariéry.

Už v tu chvíli?

P.O. : Ano. Podepsal jsem v Toulonu a Emily si našla dům blízko moře. Byla velice šťastná, že jsme se přestěhovali do Francie. Nechtěl jsem jí zkazit sen. Když mě odváželi na nosítkách, tak jsem si  tohle uvědomoval a měl hlavu v dlaních. Doktor mě říkal, ať dám ruce nahoru a usměji se, až se přiblíží kamera, ať žena ví, že jsem v pořádku. Tak jsem to udělal. Vždy mě připadlo směšné, že zraněný hráč takhle mává rukama.

ZDROJ:

https://www.rugbyrama.fr/rugby/top-14/2018-2019/paul-o-connell-stade-francais-un-vainqueur-il-n-y-en-a-qu-un_sto6997102/story.shtml